Co ve společnosti projde mužům, a co ženám

Lidé byli dokonce kvůli předsudkům schopni vraždit a dnes stále existuje celá řada nesmyslů, které znamenají pomyslnou sebevraždu ve společnosti.
dvě dívky

Co by muži neměli a ženy mohou

Pochlubte se svými pomůckami – máme tím na mysli vibrátory a umělé vagíny, tzv. flashlights. Že ženy využívají vibrátorů vaginálních nebo análních, nejrůznějších délek a průměrů, s elektrickým pulzním systémem, nebo jen jednoduché nástavce, to dnes nikoho nepřekvapí. Ve společnosti však stále převládá názor, že muž, který používá umělou vagínu, je deviant, anebo zoufalec. A přitom je masturbace považována za naprosto přirozený jev. Dokonce dle vyjádření urologů a sexuologů by muži měli masturbovat častěji kvůli správné funkci prostaty a při problémech s erekcí.
Když si žena vyjde v pánském oděvu – jde o jev poměrně běžný, kalhoty, košile, montérky, některá obuv, zkrátka ženy mají v tomto ohledu více možností a rozhodně není tabu, když spatříte na ulici sličnou dívku se skejtem v podpaží, v teniskách, v kalhotách, v tílku, a s kšiltovkou na hlavě. Zato muži v dámských šatech, nedej bože v lodičkách na nohou, by v tom lepším světle byli považováni za abnormální recesisty, nebo spolutvůrce nějaké reklamy, či skryté kamery.
brečící muž
Homosexualita – lesbicky orientované ženy jsou ve společnosti tolerovány, mnoho mužů dokonce vyhledává lesbický sex jako něco příjemného, co rádi sledují, a ženské objímání a doteky na veřejnosti, nebo dokonce polibky, lidé takřka neřeší. Muži homosexuálové to mají ve společnosti mnohem obtížnější, rozhodně není jejich počínání považováno za něco přirozeného.
Tanec – kromě klasických usedlých společenských plesů je běžně zvykem na diskotékách, na vesnických zábavách a různých večírcích, že tančí žena se ženou. Zato muž s mužem na parketu, to je dokonce mnohem větší pozdvižení, než veřejně se objímající homosexuální pár na ulici.
Pláč – pláč je projev velmi silného emočního vzplanutí, dochází k němu z nejrůznějších důvodů a jediné místo, kdy muži mohou uronit slzu na veřejnosti, je krematorium. Chlapi přece nepláčou – to je tak dlouho vžitý předsudek, který sahá až do starověku. A víte, že už Albert Einstein před sto lety tvrdil, že je mnohem snazší rozbít atom, než některé hloupé předsudky? A tak plačící muž, který je dojatý k slzám v okamžiku, kdy se po dlouhé době opětovně setká se svou největší životní láskou, je považován za někoho „abnormálního“.