Tím ovšem nemáme na mysli jen tu vodu k pití, ale také k celkovému ochlazení. Což v praxi znamená, že je nutno skočit do nějaké vodní nádrže. Přehrady, jezera, nebo domácího bazénu, kteréžto řešení je naprosto nejlepší. Proč? Protože jedině tady víme, v čem se koupeme. Protože si tuto vodu udržujeme naprosto sami. Jen vítr nám tam občas nafouká něco, co tam nechceme. Jasně, lze použít krycí plachtu, ale když se člověk koupe, tak je její použití dosti sporné. To se v této době musí sundat. A větru nelze poručit, aby nefoukal. Nuže, takové větší drobnosti nám nečiní problém.

Jsou vidět, a tak jdou také sesbírat, což se většinou děje se síťkou umístěnou na tyči. Ta bývá většinou teleskopická a to proto, aby se mohlo snáze dosáhnout na kýžený cíl. Jsou zde však drobné částice, které se tímto způsobem zachytit nedají. Co s nimi? Zde už musí nastoupit technika a tou je filtrační jednotka. Princip je v podstatě jednoduchý. Čerpadlo nasaje z bazénu vodu a pošle ji do nádoby, kde je umístěno nějaké filtrační médium, kdysi například písek, dnes již z větší části zeolit. Ten je o mnoho kvalitnější, a proto se také stále více a více kupuje.

Pomaličku tak vystrkuje běžný písek na okraj zájmu a přijde čas, kdy už se nebude používat vůbec. Filtrační náplň zeolit má totiž lepší čistící účinky, což je způsobeno tím, že mikrozrníčka jsou dutá, kdežto písková ne. Tudíž voda vlastně proplouvá přímo těmito zrníčky, takže se čistí o mnoho lépe. Týž čerpadlo pak vlastně zařídí také to, aby se voda, tedy již ta pročištěná, dostala zpátky do bazénu. Tím je proces čištění hotov. Filtrace by tak měla být zapnuta co nejčastěji, aby přes ni prošlo co nejvíce vody. Samozřejmě, že aby tato byla úplně bez závad, musí se ještě použít chemické, nebo velmi podobné prostředky. ale to už je na docela jiný článek.