Dokážete si představit, že bychom neměli k dispozici papír a propisku? Já tedy ne. Jsou to jedny z nepostradatelných předmětů v domácnosti, i když si dnes můžeme zaznamenat prakticky cokoli do mobilního telefonu, tabletu nebo notebooku. Zatímco vynález papíru je velmi starý, odhadem spadá přibližně do období přelomu prvního a druhého století před naším letopočtem, objev kuličkového pera neboli propisky pochází až z dvacátého století. Zasloužil se o něj Maďar László Biró v třicátých letech. Do té doby se psalo po papíře inkoustem, což bylo v místech s psacím stolem vcelku pohodlné, ale kdybyste chtěli vzít s sebou psací potřeby například na výlet do přírody, museli byste s sebou vláčet i nádobku s inkoustem. Tyto trable ukončil vynález propisky, tu můžete mít třeba v kapse u košile a inkoust můžete klidně nechat doma.

Objevitel kuličkového pera byl bystrý muž, který údajně pozoroval hrající si děti s kuličkami ve vodní kaluži. A když zjistil, že kulička při pohybu za sebou zanechává zřetelnou stopu, nápad s kuličkovým perem byl na světě. Velmi zajímavý byl osud objevitele kuličkového pera a já jej moc rád porovnávám s Josefem Čapkem, který byl slavným spisovatelem a psací potřeby byly jeho „denním chlebem“. Zatímco Josef Čapek odmítl emigraci, kam byl pozván anglickým spisovatelem, ačkoli mu hrozilo uvěznění za řadu protifašistických „výtvorů“, vynálezce židovského původu László Biró přijal návrh argentinského prezidenta na emigraci v jeho zemi, což mu pravděpodobně zachránilo před fašistickou zvůlí život.

Dožil se vysokého věku 86 let a zemřel až v roce 1985 v Buenos Aires. Josef Čapek byl nakonec uvězněn a zemřel na tyfus v koncentračním táboře Bergen-Belsen ve věku pouhých 58 let, přibližně 11 dnů před osvobozením koncentračního tábora britskou armádou. Jestliže budete někdy mít zájem někomu darovat propisky s potiskem, mohli byste si vzpomenout na László Biró a na Josefa Čapka, který mimo jiné napsal krásnou knihu pro děti s názvem „Dášeňka čili život štěněte“, a mohli byste na propisky nechat vytisknout alespoň jména těchto dvou velikánů s odlišnými životními osudy, které jsou úzce spjaty s fašistickým běsněním.

Dokážete si představit, že bychom neměli k dispozici papír a propisku? Já tedy ne. Jsou to jedny z nepostradatelných předmětů v domácnosti, i když si dnes můžeme zaznamenat prakticky cokoli do mobilního telefonu, tabletu nebo notebooku. Zatímco vynález papíru je velmi starý, odhadem spadá přibližně do období přelomu prvního a druhého století před naším letopočtem, objev kuličkového pera neboli propisky pochází až z dvacátého století. Zasloužil se o něj Maďar László Biró v třicátých letech. Do té doby se psalo po papíře inkoustem, což bylo v místech s psacím stolem vcelku pohodlné, ale kdybyste chtěli vzít s sebou psací potřeby například na výlet do přírody, museli byste s sebou vláčet i nádobku s inkoustem. Tyto trable ukončil vynález propisky, tu můžete mít třeba v kapse u košile a inkoust můžete klidně nechat doma.

Objevitel kuličkového pera byl bystrý muž, který údajně pozoroval hrající si děti s kuličkami ve vodní kaluži. A když zjistil, že kulička při pohybu za sebou zanechává zřetelnou stopu, nápad s kuličkovým perem byl na světě. Velmi zajímavý byl osud objevitele kuličkového pera a já jej moc rád porovnávám s Josefem Čapkem, který byl slavným spisovatelem a psací potřeby byly jeho „denním chlebem“. Zatímco Josef Čapek odmítl emigraci, kam byl pozván anglickým spisovatelem, ačkoli mu hrozilo uvěznění za řadu protifašistických „výtvorů“, vynálezce židovského původu László Biró přijal návrh argentinského prezidenta na emigraci v jeho zemi, což mu pravděpodobně zachránilo před fašistickou zvůlí život.

Dožil se vysokého věku 86 let a zemřel až v roce 1985 v Buenos Aires. Josef Čapek byl nakonec uvězněn a zemřel na tyfus v koncentračním táboře Bergen-Belsen ve věku pouhých 58 let, přibližně 11 dnů před osvobozením koncentračního tábora britskou armádou. Jestliže budete někdy mít zájem někomu darovat propisky s potiskem, mohli byste si vzpomenout na László Biró a na Josefa Čapka, který mimo jiné napsal krásnou knihu pro děti s názvem „Dášeňka čili život štěněte“, a mohli byste na propisky nechat vytisknout alespoň jména těchto dvou velikánů s odlišnými životními osudy, které jsou úzce spjaty s fašistickým běsněním.